Lilie a Bílá růže - Druhá Odpověď

Ráno byl Sirius samý úsměv, šťastný tak, jak ho Harry od setkání s Remusem a chvilkového dopadení Červíčka neviděl ani jednou. Smažil vajíčka se slaninou, oči mu zářily a svou dobrou náladou okamžitě všechny nakazil, dokonce i zádumčivého Draca a Hermionu, jejíž první ranní starostí bylo, jestli je už ve škole nepostrádají a jaký průšvih asi budou mít, pokud ano. Severus jí ale uklidnil.
„Už jsem dal vědět Brumbálovi, aby neměl zbytečně strach. Svedl jsem to na návštěvu Siriuse a případný průšvih beru na sebe s tím, že jsem vám to prostě dovolil. Myslím, že mě to nebude stát víc, než pár nepříjemných otázek, a s těmi už si nějak poradím. Brumbál je dobrák od kosti a pro Siriuse má svého druhu slabost, stejně jako pro Harryho, takže nějaké báchorce o náhlé nemoci, kvůli které jste se ho rozhodli okamžitě navštívit, celkem ochotně uvěří, alespoň na oko. Do Bradavic se ovšem musíme vrátit hned odpoledne, takže pokud chceme zvládnout to zasvěcení, měli bychom to udělat teď. Harry je dědičným velmistrem řádu, Sirius a Ginny už zasvěcením prošli, takže jde v podstatě o nás dva, Draco. Já jsem připravený. Jak se cítíš ty?“
„Myslím, že po včerejšku to bude v podstatě hračka,“ pronesl ponuře Draco.
A tak vyklidili a připravili jednu z větších místností. Kruh rudých svíček, obrazce nakreslené křídou, vše podle řádových regulí tak, jak to měl Sirius zaznamenané ve svém deníku. Jelikož se Severusem vstali ráno dříve, než omladina, poslal ho dokonce během přípravy snídaně nakoupit několik nezbytností. Chyběly jim zejména ingredience do zasvěcovacího kuřidla; myrta, prášek z cedrového dřeva, červený santal a šalvěj divotvorná, ale i další drobnosti.
Harry byl překvapený Siriusovou pečlivostí, znal ho spíše jako ledabylého a impulzivního muže, ale zřejmě to bylo úctou ke staré tradici a také nemalou důležitostí tohoto úkonu.
„Takže, přátelé,“ rozhodil Sirius rukama. „Projedeme si to naposled a pak jdeme na věc. Ty budeš stát tady, v ruce budeš držet řádové insignie a na konci rituálu nové členy přivítáš do okruhu zasvěcených. Já s Ginny provedeme zasvěcení, většinu času budu mluvit já, co máš říkat, už víš,“ otočil se k Ginny, „a když budu potřebovat konkrétní věc, dám ti prostě vědět. Provedeme verzi rituálu bez magického tetování, především z bezpečnostních důvodů, mimo jiné proto, že nevíme, jak by se tenhle symbol snášel na jedné kůži se znamením zla, a také jako prevenci pozdějšího vyzrazení. Prvního rituálem provedu Severuse, protože se na zasvěcení už kdysi připravoval, o řádu něco ví a bude to pro něj pravděpodobně o něco snadnější. Jdeme na to.“
Všichni vstoupili do kruhu, Draco a Severus nazí. Sirius vytáhl zpod opasku rákosku, nebezpečně vyhlížející nástroj z narudlého dřeva, snad původně bambusu, ovšem velice umně opracovaného ručně i magií. Harry stál v zadní části kruhu s kyticí černých ocúnů a krátkým bičem, ne nepodobným jezdeckému bičíku na koně. Sirius si stoupl před Severuse a ten poklekl.
„Nyní tě zavedu do říše pravdy. Budeš nahlas počítat každou ránu. Nepohneš se. Nebudou ti bránit pouta či řetězy; to, co tě o teď drží na místě je tvá mysl, která je mi stejně jako tvé tělo vydaná na milost, a která bez mého svolení nepohne žádnou částí tvého těla ani o píď. Rozumíš?“ Jeho hlas zněl mnohem obřadněji, než když podobná slova před pár týdny pronášel Harry.
„Rozumím, pane. Jsem připraven s Tvou pomocí projít branou do říše pravdy.“
„Ve chvíli, kdy dopadne první rána, přestane existovat tvé já. Ta rána rozbije tvé ego a každá další mu zabrání v návratu, dokud se úplně nerozpustí. Až do chvíle, kdy ti dovolím vstát, přestaneš být tím, kým jsi. Jsi připraven?“
„Jsem připraven odevzdat ti své já, pane. Jsem připraven vydat se ti na milost a nahlédnout do říše za-já.“
„Staniž se.“
Sirius udeřil. V okamžiku, kdy mu rána dopadla na zadek, se zatmělo se Severusovi před očima a jen s vypětím vůle zasyčel bolestí jen téměř bezhlesně. Když dopadla sedmá rána, málem se zhroutil k zemi. Spaloval ho oheň a po tváři mu stékaly slzy. Ještě několik okamžiků lapal po dechu. Potom se usmál.
„Dostal jsi svou Odpověď, čekateli?“ zeptal se obřadně Sirius, přesto, že to již vyčetl z jeho očí.
„Ano, pane.“
„Pak povstaň, a vítej mezi námi, zasvěcený.“ Severus vstal a přistoupil k němu Harry. Objal ho a podal mu ruku.
„Vítej v řádu černého ocúnu. Dnes jsi se poprvé naplno setkal s mystériem bolesti a byla ti svěřena Síla. Nakládej s ní moudře.“
Severus zhluboka dýchal a pohyboval se poněkud nemotorně, jako by byl opilý. Záplava horkosti, která prostoupila jeho tělo, ho úplně pohlcovala. Dostal svou odpověď, ale hlavou mu teď vířily tisíce dalších otázek. To, co mu tolik nocí nedávalo spát, nyní věděl. Společně mají moc zabít Lorda Voldemorta. Je to tedy pořád ještě smrtelník. Ta nejdůležitější otázka zůstala nezodpovězená. Jak to mají udělat a hlavně, jak velkou cenu budou muset za vítězství zaplatit? Mezitím Sirius přistoupil k Dracovi, přesvědčil se, že je připravený, a začal opakovat slova rituálu. Přestože Draco fyzickou bolest snášel o poznání hůře, chvěl se a po tváři mu stékaly nezadržitelné slzy, zdálo se všechno být v pořádku. Teprve když se Draca zeptal na jeho Odpověď, spatřil Sirius nekonečnou hrůzu v jeho očích, tak silnou, až se i s ním samotným zatočil svět.
„Ano,“ zašeptal Draco. Slova vítání do řádu však už neslyšel. Z jeho tváře se vytratila veškerá barva, dokonce i jeho rty zbělely, jako u lidí, kteří ztratili více krve, než kolik je slučitelné se životem. Jeho vytřeštěné oči obestřela temnota a pak se bezvládně zhroutil k zemi.
Trvalo přes půl hodiny, než se ostatním podařilo ho vzkřísit. Ležel na pohovce zabalený do hřejivé deky a v ústech cítil palčivou chuť ohnivé whisky, kterou mu Sirius nakapal na rty.
„Co se ti stalo, Draco?“
„Nic. Všechno je v pořádku. Jen se mi trošku zamotala hlava z té bolesti, ještě jsem se úplně nevzpamatoval ze včerejška a nemám moc sil,“ zašeptal rozechvěle. Všichni v místnosti věděli, že neříká pravdu a jemu to bylo jasné, ale alespoň na něj prozatím nenaléhali. Potřeboval čas. Potřeboval... vlastně ani nevěděl, co potřebuje. Jiskra v jeho očích pohasla. Byl zlomený a vyčerpaný a věděl, že to nejhorší mělo teprve přijít. A bylo to o to děsivější, že už to bylo na cestě.